NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak slitování a vlídný přístup u těchto naštvaných mladíků pocházejících z nejmenšího státu americké Unie Rhode Island rozhodně nehledejte. Těžkou soudit, kde se v těchto na pohled mírumilovných a milých lidech bere tolik negativní energie, ale pokud tuto transformují v hudební kreativitu, není důvodu si příliš zoufat. Vydavatelství Relapse specializující se v poslední době hlavně na pěkně hlučné partičky tahají další štiku ze zdá se stále bohatého rybníku. Čtveřice HOWL se světu poprvé představila loni prostřednictvím svého bezejmenného EP a letos začátkem května přichází čas na pořádné peklo, jak avizuje název jejího debutového alba.
To je v těchto chvílích už ověnčeno několika velmi pochvalnými zahraničními recenzemi. Popravdě řečeno některým až nadmíru nadšeným věru příliš nerozumím. Tedy ne, že by to HOWL v tom jejich riffovém buldozeru nějak zadrhávalo, ale na nějaký výraznější přínos do těchto sytých žánrových vod to určitě nevypadá. Vcelku standardní propletenec hutných až neurvalých kytarových riffů, stejně tak razantní rytmiky a hluboce položeného nelidského vokálu je odehrán s přehledem a řekněme, že i s grácií, ale snad kromě onoho zničujícího nasazení nepřináší nic nad běžný rámec takto pojaté hudební produkce.
Na druhou stranu však kapela disponuje dostatkem prostředků k tomu, aby si své posluchače patřičně pohýčkala. Její skladby šlapou skutečně výborně a i jejich řazení na albu je zvoleno tak, aby nedošlo k momentům nudy. Razance a energie, s jakou je každá z devíti položek playlistu hnána vpřed, je i na již tak dosti obhroublé poměry tohoto žánru ojedinělá. V jejich hudbě snad kromě několika sól, či jen jejich náznaků, jež se jakoby zázrakem vynořují z rozbouřeného vulkánu, kde není místo pro žádný život, bychom jen marně hledali nějaké známky „polidštění“ či vlídnějšího přístupu.
K plusům můžeme připočíst i zřejmou snahu podstoupit těžký boj s monotónností, ke kterému se HOWL vyzbrojili účelnými rytmickými změnami a na poměry debutující kapely velmi solidní kompoziční zručností. Devítka skladeb svým provedením tvoří silně monolitickou sludge metalovou hmotu, ale pod svým povrchem nabízí slušné množství atraktivních vychytávek. Že ani o překvapení není nouze, dokazuje třebas pomalý rozjezd v „Asherah“, jenž z úvodního bluesového kytarové řinčení postupně přechází do zaběhnutých agresivních kolejí. Pozvolna sílící razantní nástup do „Heavenless“, vydatně podpořený bicími zase připomene starší podobu HIGH ON FIRE, což je asociace, která se na mysl vrací opakovaně i v dalším průběhu „Full Of Hell“.Přestože žánrovým špičkám HOWL ještě dýchají na záda, jejich debut je pozoruhodně vyspělou nahrávkou, kterou zdobí jednak značná míra agrese a hutnosti a stejně tak i překvapivý počet osvěžujících prvků, které se postupně odhalují s dalšími poslechy. Nahrávka, která sice nevzbuzuje bezbřehé nadšení, ale na druhou stranu uvádí na scénu velmi nadějné hudební těleso. Pokud si i nadále zachová stejnou dávku energie a agrese a tu vyzdobí ještě větší mírou kreativity, nebude ani v mém případě důvod krotit své nadšení.
HOWL válcují, devastují, likvidují. Nesmlouvavá partička se uvádí těžkotonážním albem, které sice žánrové standardy nijak nenabourává, ale zároveň jim určitě nedělá žádnou ostudu.
7 / 10
Vincent Hausman
- kytara, vokály
Rob Icaza
- basa, vokály
Andrea Black
- kytara
Timmy St. Amour
- bicí, vokály
1. Horns Of Steel
2. You Jackals Beware
3. Gods In Broken Men
4. Asherah
5. Jezebel
6. Heavenless
7. The Scorpion's Last Sting
8. Parish Of The Obscene
9. The Day Of Rest
Vydáno: 2010
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 43:34
Produkce: Keith Souza & HOWL
Studio: Seth Manchester
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.